Jednoho, dva nebo více?

Je lepší pořídit si jednoho roboráčka, dvojici nebo rovnou skupinu? Tuto otázku dostávám velice často. A protože na ní neexistuje tak jednoduchá odpověď, jak by se mohlo zdát, rozhodla jsem se napsat tento článek. Hned v úvodu bych ráda uvedla, že názory na toto téma se velmi různí. Berte prosím tento článek jako shrnutí mých vlastních zkušeností a názorů za 5 let strávených s roboráčky.

Dostupné informace o společenském chovu křečíka Roborovského jsou velice rozmanité. Zatímco v českých zdrojích lze nejčastěji najít informaci, že chov ve skupinách je bezproblémový, v zahraničí jsou roboráčci naopak často považováni za striktní samotáře. Podle mého názoru je pravda někde uprostřed. Roboráčci mohou být chováni po jednom, ale za jistých podmínek (a s jistou dávkou štěstí) je možné sestavit i skupinu. Skupinový chov je obecně vhodný spíše pro zkušené majitele, kteří dokážou včas rozeznat případné konflikty.

SAMCI

Z mé zkušenosti jsou skupiny dvou a více samců v dlouhodobém horizontu neudržitelné. V začátku (u mladých zvířat) může soužití vypadat bezproblémově. Zlom přichází nejčastěji okolo 5. - 6. měsíce věku, kdy samci plně dospějí. V tomto období začíná docházet k potyčkám – dominantní samec začne napadat slabšího. Útoky jsou v počátcích často nenápadné, laikovi mohou připadat jako "pošťuchování" nebo "ujasňování pozic". Časem se útoky vyostřují. V krajních případech může situace vyústit až úmrtím slabšího samce.

U samců tedy doporučuji chov pouze po jednom. Krátkodobě je možné mít společně mladé samce, ale nutnost oddělení v pozdějším věku je téměř jistá. Za celou dobu chovu jsem poznala jedinou dvojici bratrů, kteří spolu opravdu prožili celý život a byli pomyslnou "výjimkou z pravidla".

SAMICE

U samic je šance na sestavení funkční skupiny vyšší, ale v žádném případě nejde o jistotu. I u samic je vždy nutné počítat s variantou, že bude potřeba skupinu rozdělit. Stejně tak je nutné při sestavování skupiny dodržovat několik pravidel:

• skupinu sestavujeme ze stejně starých a co nejmladších* mláďat
• po oddělení některého ze zvířat (léčba nemoci, krytí apod.) už není možné toto zvíře vrátit zpět, skupina ho znovu nepřijme
• není možné spojovat do skupiny různě stará zvířata (např. dospělý + mládě), ale ani zvířata už dospělá 
• není možné spojovat již existující skupiny zvířat

V případě skupiny sestavené ze samic je vždy zapotřebí pozorně sledovat vztahy ve skupině. Při jakýchkoliv náznacích agresivity je nutné zasáhnout a oddělit hlavně šikanovaného jedince. Rozhodně nečekejte, jestli se situace neurovná sama. V drtivé většině případů dochází k rychlému vyhrocení situace. Z mé zkušenosti je u samic typická agrese "ze dne na den", kdy večer začnete pozorovat šarvátky a ráno přicházíte ke zvířeti s velkými krvavými ranami, v některých případech může dojít i k zabití slabšího jedince. Zvýšená opatrnost je tedy zcela na místě.

*mláďata řádně odstavená, tzn. min. 4 týdny stará

PROJEVY AGRESE VE SKUPINĚ

Jaké jsou varovné signály, které by měly majitele skupiny upozornit na možný problém?

Prskání "jako když jiskří elektřina"

• Prskání bývá jedním z prvních signálů, že se děje něco nekalého. 
• Pokud jde o jedno prsknutí za měsíc, není třeba se hned děsit, ale pokud je prskání časté, je nutné zpozornit.

Útlak jedince

• Nahánění po ubikaci, případně vyhánění od jídla a vody, z domečku apod., nebo naopak zahánění do rohu/domečku. 

Napadání 

• Nejčastěji v podobě "boxování", převracení na záda nebo snahy o kousnutí. Převracení na záda nemusí nutně znamenat problém, pokud je "klidné", zvířata se pohybují pomalu a ani jedno neprojevuje známky diskomfortu. 

Kousance

• Nejčastěji se objevují na zádi a zadních nohách, u samců také na varlatech. 
• Pozor, kousance a následné strupy nemusejí být na první pohled dobře viditelné! Je nutné rozhrnout srst a důkladně kůži prohlédnout.
• V případě, že se objeví kousance, je nutné zvíře okamžitě oddělit! Toto už je jeden z posledních varovných signálů, který předchází zabití slabšího zvířete.